Zázvor lékařský (Zingiber officinale) se pěstuje v tropické Asii nejméně tři tisíce let a byl jedním z prvních druhů koření, které přivezli kupci po Hedvábné stezce z Číny. Tradiční čínská medicína považuje zázvor za jeden z hlavních pilířů léčby běžných onemocnění. Léčebné účinky zázvoru znal Orient již tisíce let. Evropa si jeho vlastností začala všímat až v relativně nedávné době.

Nejprve na něj bylo hleděno spíše jako na exotické koření a to už v dobách středověkých. Jako sušený a rozemletý se používal a používá nejčastěji při vaření, pečení, je přísadou v kořenících směsích. V čerstvé podobě ho objevíme například v limonádách, čaji, zmrzlině, jogurtových nápojích nebo jako přílohu k sushi. Nakládat ho můžeme do medu, cukru nebo třeba alkoholu.

Nakonec se i k nám dostaly zvěsti o možnostech jeho použití proti velké škále nemocí a civilizačních chorob běžných v dnešní uspěchané době. Bohužel patří zázvor mezi jednu z nejvíce podceňovaných superpotravin dneška a i to je jeden z důvodů, proč jsem si ho vybrala jako moji hlavní surovinu.

Ví se o něm, že působí protizánětlivě a podporuje imunitní systém. Působí relaxačně a umí prohřát celé tělo, pomáhá při prochladnutí organismu. Při jeho užívání se organismus zbavuje škodlivin, čistí se. Dříve neexistovaly relevantní důkazy o skutečné prospěšnosti zázvoru na nemocného člověka. Až v posledních 25 letech proběhla řada výzkumů referujících o jeho velké prospěšnosti, je-li konzumován v rozumné míře.

Zázvor se v tradiční medicíně používá proti zvracení, nadýmání, nebo třeba při kocovině. Současná lékařská věda potvrzuje, že zázvor má vynikající baktericidní a fungicidní účinky.

Přestože ho v Číně považují za zázračný všelék, i tady platí, že nic se nemá přehánět. Neměl by být podáván dětem mladším dvou let a diabetikům. Může také činit spíše neplechu, je-li používán zároveň s jinými léky. A konečně – neměla by být překračována jeho denní dávka, která činí 5 gramů.