Celé své dětství jsem se chtěla stát veterinářkou. Pečovat o malé opičky, ošetřovat štěňátka, koťátka a jiná roztomilá stvoření. Když jsem na střední zemědělské škole při prvním setkání s živou krávou zjistila, že je velká jako…jako kráva, má láska ke zvířatům byla vedle ní najednou nějaká menší. Nezmizela, to ne, ale pečovat celý život jen o zvířátka (hlavně ta hospodářská) už nebyl můj sen.

      Tak jsem zkusila něco jiného. Vystudovala jsem vysokou školu se zaměřením na počítače a ekonomiku. Přímo v oboru jsem sice nezůstala, ale bankovnictví obsáhlo jak počítače, tak ekonomiku (a občas i práci se zvířaty v přeneseném smyslu). Během tohoto působení jsem se stihla vdát a porodit krásná dvojčátka, která mi připomněla můj dávný sen – pečovat o roztomilá stvoření. Nikdy bych nevěřila, že mě to bude tak bavit :-). Ale z roztomilých stvoření už vyrostly dvě samostatné bytosti a já jsem opět dostala chuť o někoho pečovat. Po dvaceti letech v bankovnictví jsem si ujasnila, že pečovat o cizí peníze mi sice jde dobře, ale že to opravdu není to, co by mě naplňovalo. Chybělo mi, že po mně nezůstává žádný produkt, nic hmatatelného, nic konkrétního. Po dlouhém rozhodování jsem se rozhodla, že z bezpečí zaměstnaneckého poměru odejdu a budu se ještě alespoň malou chvíli věnovat svým blízkým, dokud o mou péči ještě stojí.

      Z počátku měli radosti všichni – bylo navařeno, napečeno, uklizeno, panovala dobrá nálada, žádný stres. Na Vánoce 2014 jsem byla připravená už v listopadu – to jsem snad nikdy u nás nezažila. Dokonce jsem stihla vyrábět vlastní dárky v podobě zázvorového sirupu a drobných sladkostí, kterými jsme obdarovali několik známých. Tyto první dárky se staly impulzem k tomu, začít o výrobě zázvorových produktů přemýšlet trochu vážněji. A zjistila jsem, že mě to vlastně strašně baví – nechat se inspirovat, něco vymyslet, vytvořit, udělat radost a ještě tím přispět ke zdraví. A tak jsem postupně kromě zázvorového sirupu začala vyrábět bonbóny, kandovaný zázvor a další produkty a v každém z nich je zázvor obsažen. A rodina – je ráda, že jsem si našla nový objekt mého pečovatelského zájmu :-). Ono přece jen platí, že všeho moc škodí.

      Na začátku to byla vlastně náhoda, že jsem si vybrala za zdroj mého zájmu zrovna zázvor, dnes už je to téměř posedlost – hledám, co se s ním dá uvařit, kam se dá přidat, čtu o jeho zázračných účincích a těší mě, že se prostřednictvím mých výrobků dostává i k lidem, kteří o něm sice slyšeli, ale „neslyšeli“ na jeho sílu, chuť a vůni.

Pohled z druhé strany

      Když jsem byl malý, chtěl jsem být kosmonaut …. :-) Ne opravdu si nemyslím, že byste to chtěli číst. Pro tyto stránky je myslím relevantní až podzim 2014, a to že Evička - to je ta zázvorová podnikatelka, o které je celá tato stránka „o mně“ byla v té době mojí manželkou již 21 let.

      Ale pojďme k zázvoru, já osobně jsem (aspoň částečně) zázvoru propadl o něco dřív. V té době jsem si již pár let v restauracích a barech dával k pití zázvorové nápoje, kdykoliv byly v nabídce. V létě zázvorové limonády, v zimě zázvorové čaje, kdykoliv navštívená restaurace něco podobného nabízela (naštěstí je takových osvícených podniků čím dál více a člověk se může lépe vyhnout přeslazeným limonádám, nebo předražené vodě). A protože tuto moji úchylku Evička znala, na podzim 2014 když už vánoce u nás byly připraveny v listopadu, mi udělala poprvé domácí zázvorový sirup, z kterého jsme zpočátku doma dělali hlavně čaj. Moc mi chutnal a tak když přišla s nápadem, že kromě dárků pod náš stromeček, má ještě kapacitu vyrobit pár dárečků pro mé kolegyně v práci. Zázvorový sirup byl tedy jasnou volbou. V té době jsme asi nikdo netušili, co všechno to způsobí. Myslím, že na to, že součástí dárků tenkrát byly i parmazánové crackery si už nikdo ani nevzpomene. Sirup byl jednoznačně hit. Všechny kolegyně byly nadšené a chtěli recept na tu dobrotu, takže Evička první verzi výrobního procesu přepsala a přeposlala kolegyním do mailu. Myslel jsem, že bude zase chvíli klid. Ale nebyl. Všem kolegyním se zdál výrobní proces složitý pro zaměstnané ženy a tak poprosily Evičku, jestli by jim neuvařila ještě jednu dávku. A tak začal koloběh testování všech možných receptur, produktů a výrobků ze zázvoru, které jsme testovali na našich nejbližších, rodině a přátelích. Všichni byli nadšeni a to nám potvrdilo, že minimálně na „podnikání pro zábavu“ má Evička zaměření vybráno.

      V lednu 2016 konečně po doladění všech drobností, vyběhání nezbytností na úřadu práce, návrhu etiket a vytvoření webu, může začít fungovat i mimo rodinu a může svoji péči poskytnout i Vám jejím zákazníkům. Můžete si být jistí, že veškeré výrobky jsou ve stejné kvalitě a zdravotní nezávadnosti, tak jak je poskytuje nám - její rodině. Když mi dojde v lednici sirup, který tam máme pořád, mohu si vzít libovolnou láhev, která je připravena pro Vás, protože vy dostáváte totéž co my - její nejbližší. Vše je vyrobeno se stejnou péčí a láskou.

      A jen tak na závěr, v restauracích se pořád ptám po nápojích (a případně i jídlech se zázvorem) sledovat jak to dělá konkurence je vždy výhodné. A věřte mi, že většinou se o velkou konkurenci moc nejedná. :-) Eviččin sirup je prostě jedinečný, tak jako ona.